Ve čtvrtek 13. března 2025 jsme v půl deváté ráno odjeli autobusem na školní lyžařský výcvik autobusem do rakouské vesnice Bad Lainach. Cesta trvala i s přestávkami na protažení a na toaletu přibližně 8 hodin. Když jsme přijeli do hotelu, ubytovali jsme se, vybalili věci z kufrů a šli na večeři. Každý den byl ráno budíček v 7:00 hodin a od 7:15 hodin nám podávali snídani. Snídaně byly vydatné, vždy jsme měli v nabídce velký výběr jídel, kde si vybral každý. První den byl odjezd od hotelu v 8:15 hodin a cesta autobusem do lyžařského střediska Zettersfeld trvala přibližně 20 minut. Po příjezdu jsme se ustrojili a vydali na svah. Nejdříve každý účastník sjel pár jízd a podle výkonnosti jsme byli rozřazeni do pěti skupin. Potom si každá skupina našla sjezdovku, která pro ni byla nejvhodnější. Počasí nám ale vůbec nepřálo, byla velká zima a hodně sněžilo. Kolem poledne jsme zastavili u nejbližší restaurace a šli jsme na oběd. V restauraci jsme strávili asi hodinu, a pak jsme se vrátili zpátky na sjezdovku. Lyžování pokračovalo do 15 hodin, poté jsme se vrátili autobusem zpátky na hotel. Na pokoji jsme odpočívali do té doby, než byl čas na večeři. Když jsme povečeřeli, šli se někteří z nás s paní učitelkou projít po okolí, abychom si prohlédli vesnici. Tyto večerní procházky se nám tak zalíbily, že jsme je opakovali každý den. Druhý den jsme jeli do vzdálenějšího střediska Sillian. Cesta trvala necelou hodinu. Ráno byly sjezdovky nerozježděné, tak jsme raději jezdili pomaleji. Odpoledne už jsme se dokázali přizpůsobit kvalitě sněhu a nebáli jsme se jezdit rychleji. Později odpoledne následoval návrat do hotelu, odpočinek, večeře, procházka a večerka. Následující den jsme se vydali opět do střediska, kde jsme byli první den. Lyžování i vše ostatní probíhalo jako v předchozích dnech a počasí zrovna nejlepší nebylo. Večer po lyžování jsme si sbalili všechny věci a do batohů připravili to, co jsme potřebovali na cestu zpět domů. V pondělí, poslední den našeho lyžařského výcviku, jsme po snídani odnesli kufry a batohy do autobusu a vyrazili jsme na stejný svah jako den předtím. Tento den bylo nejlepší počasí a my všichni jsme si lyžování opravdu hodně užili. Jezdili jsme opět do 15 hodin a potom jsme se v autobuse převlékli do suchého oblečení. Na večeři jsme dostali na výběr, jestli chceme jídlo z místní restaurace nebo všem známé menu z McDonald. Pro nás byl výběr jasný, a tak jsme se vydali na dvacetiminutovou procházku k „Mekáči“. V 18 hodin si nás v restauraci vyzvedl pan řidič a vyrazili jsme na cestu domů. Cestou jsme pospávali, takže se nám nezdála ani tak dlouhá, jako když jsme jeli tam. Do Říčan jsme dorazili kolem půl druhé ráno. Byli jsme vyčerpaní, ale stálo to za to. Byl to opravdu skvělý zážitek a většina z nás by se ihned vrátila zpět. Chtěli bychom alespoň takto poděkovat všem učitelům a instruktorům, kteří se podíleli na organizaci, že nám umožnili zúčastnit se lyžařského výcviku, také za jejich trpělivost, podporu a skvělou atmosféru.
S úsměvem na tváři a skvělými vzpomínkami napsaly Elizabeth Brabenec, Nela Juklová a Rozárie Kůstková (7.D).
