Neobyčejná cesta obyčejného kufru

Ke konci měsíce ledna se žáci 6.D „vydali“ po stopách zcela obyčejného, starého a poničeného kufru. Odkud mohl být? Komu mohl patřit? Co mohl a může ukrývat?

Skupiny badatelskou metodou nejprve odhadovaly. Později hledaly souvislosti mezi indiciemi. Co mají společného sazenice, které jsme zasadili už v listopadu a čekáme na jejich žlutý květ, staré botičky, fotografie a různá hesla i čísla?

Na tabuli nám vznikala pavoučí síť myšlenek jakou vídáme i v detektivkách, na skupinových plakátech si žáci zapisovali své teorie, slepovali ústřižky a díky on-line mapám hledali města a jejich vzdálenosti. Posloužil nám i překladač a slovník cizích slov… K čemu to vše? Co má vše společného? Nápovědu mnozí našli i v kalendáři, když hledali datum 27.1.

Máme to! Společnými silami se žákům začíná rýsovat příběh dívky v jejich věku. Jmenovala se Hana a žila zcela běžný život dětských radostí, starostí i myšlenek - s kým se více kamarádí, proč musí do školy, kam si půjde hrát, proč musí rodičům pomáhat… Dokud nepřišel rok 1939, norimberské zákony, koncentrační tábory, srdíčko z chleba jako dárek od mámy, osamocení s bratrem v Terezíně, cesta vlakem na východ…a rok 2000 a snaha Fumiko Išioky, zakladatelky Tokijského centra pro studium holokaustu, přiblížit historii holokaustu japonským dětem, podporovat toleranci a porozumění. 

I my jsme se s dětmi dostali k Listině základních práv a svobod, k toleranci, snášenlivosti a vzájemnému pochopení. Zpracování celého příběhu knihy „Hanin kufřík“ od autorky Karen Levine bylo ponecháno na domluvě žáků v jednotlivých skupinách. Viděli jsme tak zpracování celého příběhu pomocí piktogramů, pocitů, komiksu, básně či loutkového divadla. Šesťáci byli skvělí!!! Nyní už jen společně čekáme, až nám vykvetou sazeničky krokusů, díky kterým jsme se zapojili do mezinárodního projektu zaměřeného na prevenci antisemitismu a jakékoli diskriminace.